Beskydská sedmička

26.-28.08.2021

Zpět na rok 2021.

Čtvrtek

Odjíždíme od nás z Prachovic po 17 hodině, ve složení já, Kuba a Lucka a cestou nabíráme v Jablonném ještě Pepu. Večer dojíždíme do Ostravice, kde přespáváme u kamaráda Šedika. Hlásí nám na závod déšť, předpověď je na celou ČR. Já mám ještě ve čtvrtek závod otevřený a zvažuji jestli nastoupím, či nenastoupím do závodu. Protože z pondělka na úterý jsem byl na bourání tábora a v noci to šlo ze mě horem dolem. Pak v úterý jsem měl horečku a cítil jsem se hrozně slabej, středa už byla lepší a čvrtek už jsme jeli.

Pátek

Ráno vstáváme a posnídáme, pak balíme a jedeme do Frenštátu na náš klasický B7 oběd - na svíčkovou. Cestou už se mraky honí a ve Frenštátu prší. Cestou na start do Třince potkáváme krásnou duhu.

Vstáváme je pátek budeme závodit.

Pepa vyhlíží počasí a Lysou horu.

Ze spacáku se nám nechce.

Výhled v Ostravici - Lysá je v mraku.

Počasí hrozí, že bude pršet.

Každoroční B7 svíčková - výtečná.

Zatím prázdné stany v cíli - snad jsem dojdeme.

Cílové pódium.

Přejíždíme do Třince na start.

Ve sportovní hale si dáváme poslední odpolední kávičku.

Startujeme

Odpoledne po kávičce jdeme na start, nejprve startuje Lucka s Pepou. Letos se startuje individuálně od 15 hodin do 21 hodin a oni chtěli jít co nejříve. Tak Lucka a Pepa startují v 15:43. Vyprovázíme je a fandíme. Pak jdeme s Kubou k autu a tam se začínáme připravovat a pak jdeme na start my v čase 17:07. Předpověď počasí trochu změnili a předpovídájí srážky až od půlnoci, což nám dává čas. Tak doufám, že začne pršet až budeme scházet z Lysé nebé déle. První kopeček šlapeme poměrně slušně a tak jsem na vrcholu pěkně prosolený a mám problém s nabíhající křečí do lýtek, ale jen když chci klusat po rovince, do kopce ani z kopce problémy nemám. Na první občerstvovačce v Morávce dobíháme Lucku s Pepou, kterým jsme dali náskok více jak hodinu a čvtvrt. Jinak šlape se nám pěkně, do kopce tak nevalím jako Kuba, ale jde to a z kopce to ženeme oba dva. Na občerstovačkách jsou šílené dopravní zácpy aut podpůrných týmů, ale my žádný nemáme tak se nás to netýká. Nekonečná vesta byla do Malenovic k hotelu Bezruč a pak na Lysou horu - přeci jen krize se objevuje. Ale z Lysé to v noci sbíháme pěkně svižně a nějaká holčina se nás chytla a valila to s námi. Konečně jsme v Ostravici, kde si dáváme odpočinek, jídlo a promazáváme nohy. Pak se nám nechce, ale cca po 40 minutách pauzy frčíme dál na Smrk. Chvilku nám to dá než se rozejdeme a zahřejeme, ale tak nějak šlapeme. Pak frrr dolů do Čeladné, tak se tešíme na párky a tortilu, sice za to platíme 150Kč, ale stojí to za to. Moc se nezdržujeme, protože mi je po jídle zima a padá na mě děsná unáva a žaludek mi po jídle taky nehlásí, že mu je fajn. Na stoupání na asfaltce se žaludek uklidnil,, ale brutální únava mi zůstala. Jsme se dohodli ať Kuba jde dál napřed. Já se táhnul pomalu dál. Pak jsem si říkal, že bych si mohl dát energetický gel, že by mě mohl pomoci se znovu rozhýbat a taky, že to zabralo. Frčel jsem dál a docela svižně. Snažil jsem se Kubu dohnat, ale měl náskok, záleží na tom jak hodně valí a dělá pauzy. Na Pustevnách jsem si dal malou pauzičku polévku, kofolu a doplnil vodu a frčetl dál. V Ráztoce jsem si dal Marlenku co dávali, ale snědl jsem si ji za chůze. Frčel dál a šlapání na Radhošt bylo už úmorné a nekonečné. Za Radhoští jsem na těch loukách doběhl Kubu, tak jsme frčeli spolu. Na Pindulu, kde byla zase malá pauzička a hlavně doplnění vody, aby jsme nedopadli jako před dvěma roky, že to už dáme a voda nám došla chvilinku za Pindulou a pak jsme do cíle přišli úplně KO a měli žízeň jako prase. Tak tento rok jsme doplnili vodu, ale bylo pod mrakem tak jsme ji skoro celou donesli do cíle, ale jistota je jistota. Na poslednám kopečku Velký Javorník jsme potkali kolegu z práce Kubu Rotrekla, co vloni valil a měl výtečný čas, letos se nějak s kolegou trápili. S Kubou jsme tedy frčeli z posledního kopce a snažili jsme se aby jsme to dali pod 21 hodin a povedlo se. Kuba mě sice na rovince ve městě utekl, ale jinak jsme to dali o dvě hodiny lepší čas než v loni. Můj čas byl 20 hodin 55 minut a 40 seknud, Kubův čas byl 20 hodin 54 minut a 20 sekund.

Hedvika přijela v sobotu do Třince vlakem, vzala si auto a jela nás čekat do cíle a tak nějak to vyšlo, že jen co dorazila do cíle tak jsme během pár minut dorazili já a Kuba. Jen co jsme byli v cíli, tak jsme si odpočnuli a pak jsme si dali sprchu ve škole a čkali na Lucku a Pepu. Ty nám oznámili, že jsou v Čeladné a frčí dál. Nakonec si to rozmysleli a otočili to a vrátili se do Čeladné, kde jsme je nabrali a frčeli vrátiti čipy a frčeli domů.